¨
baner.jpg

 Čestný historický název "Generála Františka Moravce"

     Čestný historický název "Generála Františka Moravce" propůjčil speciálním silám v květnu 1999 u příležitosti padesátého čtvrtého výročí ukončení druhé světové války prezident České republiky Václav Havel.

     František Moravec se narodil v rodině úředního zřízence okresního hejtmanství 23. 7. 1895 v Čáslavi. Po maturitě na českém klasickém gymnáziu absolvoval tři semestry na Filozofické fakultě České Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Jeho další studium přerušila válka. Jako jednoroční dobrovolník byl prezentován u zeměbraneckého pěšího pluku č. 12 v Čáslavi. S ním také jako velitel čety odešel na ruskou frontu, kde v lednu 1916 padl do zajetí. Již v dubnu téhož roku se přihlásil do 1. srbské dobrovolnické divize, s níž bojoval v Dobrudži a Bulharsku. Dvakrát byl raněn. Později bojoval na rumunské a soluňské frontě.

    V srbské dobrovolnické divizi sloužil až do února 1918. Poté působil u 22. čs. střeleckého pluku ve Francii a od září 1918 u 35. čs. střeleckého pluku v Itálii. Po návratu do Československa se František Moravec zapojil do bojů na Slovensku. Zpočátku jako velitel půlpraporu, následně praporu. V březnu 1919 byl povýšen do hodnosti kapitána. V letech 1920 až 1925 sloužil jako velitel roty, velitel poddůstojnické školy a první plukovní pobočník u pěšího pluku 35 v Plzni. Následující tři roky studoval na Válečné škole v Praze. V listopadu 1929 začala jeho zpravodajská kariéra. Stal se přednostou II. oddělení Zemského vojenského velitelství Praha.

    Mnohem výrazněji se ale v této práci začal prosazovat od roku 1934, kdy byl ustanoven do funkce přednosty pátrací skupiny. V červenci 1937 je jmenován zástupcem přednosty II. (zpravodajského) oddělení MNO –Hlavního štábu. Právě zde stál u zásadní přestavby naší zpravodajské služby a přesměrování jejího hlavního zájmu z Rakouska a Maďarska na Německo.

    Podařilo se mu rovněž navázat spolupráci s naším nejvýkonnějším agentem Paulem Thümmlem (A-54). A právě ten byl i na začátku Moravcovy legendární akce – přestěhování naší zpravodajské centrály do Londýna. A-54 na schůzce v Turnově 11. března 1939 předal zpravodajcům informaci, že wehrmacht překročí hranice v brzkých ranních hodinách 15. března. Po jednáních s vládou a konzultacích s britskými zpravodajci plukovník Moravec rozhodl, že se s nejbližšími spolupracovníky a nejdůležitějším zpravodajským materiálem ještě před obsazením zbytku Československa přemístí do Londýna. Zpravodajský materiál nezbytný pro práci oddělení byl v tajnosti dopraven na britské velvyslanectví a odtud v diplomatické poště do britské metropole. Čtrnáctého března 1939 navzdory velice nepříznivému počasí přistál v půl jedenácté večer dopravní letoun DC-3 s plukovníkem Moravcem a jeho deseti nejbližšími spolupracovníky na letišti Croydon u Londýna.

    První noc strávila skupina důstojníků v hotelu Grosvenor v centru města. Ze všeho nejdříve si pořídila automobil a prostory potřebné pro svou práci. Jedním z prvních úkolů bylo obnovení spojení s rezidenty a agenty, kteří byli rozeseti po celé Evropě. Nezbytné bylo i navázání kontaktu s domácím odbojem. Původní jedenáctka se postupně rozšiřovala o potřebné odborníky, kteří přicházeli na vyzvání ilegálně z protektorátu zpočátku přes Polsko. Záhy se Moravcovi podařilo vybudovat velice výkonnou, samostatně pracující zpravodajskou organizaci. Z Londýna navázala Moravcova skupina spojení s Edvardem Benešem a po určitou dobu plnila nejen své zpravodajské úkoly, ale i funkci zatím neexistujícího československého ministerstva národní obrany. Pokud se týče ofi ciálního Moravcova zařazení, v srpnu 1940 se stal přednostou zvláštní skupiny MNO a následně po její přeměně v létě 1941 na II. odbor MNO i přednostou tohoto zpravodajského odboru. V té době byl jednou z nejvýznamnějších osobností našeho zahraničního odboje. Jeho složce se dařilo získávat důležité informace, o něž se dělil se spojenci. Jednou z nejvýznamnějších odbojových akcí, které zorganizoval, bylo nesporně odstranění zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

    Za dobu druhé světové války jeho zpravodajský odbor vyslal na území protivníka 31 skupin, které tvořilo 88 parašutistů. Padesát tři procent z nich padlo a dalších jedenáct procent bylo uvězněno. Devět parašutistů zahynulo již při sestřelení letadel, které je dopravovaly na místo výsadku. Jedenáct mužů bylo zastřeleno při pronásledování a čtrnáct jich spáchalo sebevraždu v bezvýchodné situaci při obklíčení. Největší ztráty byly v období 1942 a 1943.

    V letech 1944 až 1945 vykonával František Moravec dokonce funkci podnáčelníka štábu Hlavního velitelství čs. branné moci v Londýně. V říjnu 1944 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. To už se nad ním ale stahovala mračna. Proti jeho osobě narůstal politický odpor, za nímž stáli především komunisté. Ti mimo jiné blokovali po skončení války jeho návrat do vlasti. Když se konečně počátkem června 1945 ocitl v Praze, nedostalo se mu na nově vznikajícím ministerstvu obrany funkce odpovídající jeho zásluhám a kvalitám. Byl přidělen k pomocnému úřadu MNO – Hlavního štábu. Z politických důvodů byl však okamžitě odeslán na zvláštní dovolenou, později na dovolenou s čekaným. Hrozilo mu dokonce soudní řízení. Jeho protivníci mu vytýkali, že v březnu 1939 před svým odchodem z Československa nepředal agendu a potřebné informace svému nástupci, nezlikvidoval agenturní pátrací střediska, fotolaboratoř a vysílačky, neinformoval přednosty druhých oddělení na vyšších velitelstvích a spolupracovníky z ministerstva vnitra, neupozornil letce na blížící se okupaci a nevyzval je, aby odletěli se svými stroji za hranice. Byl prý egoistický, příliš zahleděný do sebe. Je ale přinejmenším sporné, nakolik něco podobného bylo úkolem člověka, který před válkou vykonával funkci zatímního přednosty II. oddělení Hlavního štábu. Zda rozkazy k něčemu podobnému neměl vydat náčelník Hlavního štábu, ministr obrany či předseda vlády, tedy osoby, které byly o hrozící situaci Moravcem informovány. Trestní stíhání bylo zastaveno až v roce 1947 na základě osobního zákroku prezidenta republiky. Od prosince 1947 velel František Moravec 14. divizi v Mladé Boleslavi. Okamžitě po únoru 1948 byl však z této funkce odvolán. Bylo mu jasné, že od tohoto okamžiku ho nečeká v Československu nic dobrého, a tak již v březnu 1948 překročil hranice do Německa. Zde se pod americkým velením zapojil do zpravodajské práce proti komunistickému režimu. V nepřítomnosti byl v létě 1948 degradován na vojína. Později přesídlil do Washingtonu, kde působil jako odborný poradce americké vojenské rozvědky. Zemřel náhle na selhání srdce při cestě do své kanceláře v Pentagonu 26. 7. 1966. František Moravec se dočkal úplné rehabilitace a navrácení generálské hodnosti až po listopadu 1989.

Připomínky a náměty: webmaster@601skss.cz